Pitný režim   

Domnívám se, že ne. Na rozdíl od výše jmenované pouště je zde vždy nablízku nějaký zdroj, abychom mohli tekutiny doplnit. Není třeba se plazit pískem a dunami a vyhledávat podzemní pramen. Otázka je jen volby nápoje.  

Když jsem kdysi bydlel v našem hlavním městě, jezdili za mnou známí. A protože mi bylo kolem dvaceti let, nejezdili za mnou sešlí kmeti, nebo babičky, ale kluci, kteří byli stejní jako já. Také pěkná „vybijokna“. A když jsem se jich tázal, jaké památky by nejraději viděli, devadesát ze sta se na mne podívalo jako na cvoka a nejčastější odpověď byla.  

„Jsi se dal na cestu abstinence či co? Se tak blbě ptáš, ukaž mi levné pivo v Praze a tam se jde.“ 

Sklenice piva

A většinou to dopadlo tak, že se na krátkou návštěvu některé restaurace zašlo. Když nás asi po týdnu vyhodili pro nedostatek financí, tak se přestalo. Jo, to bývaly časy! 

V dnešní době jsou ceny piva někde naprosto jinde, točenou desítku za „kačku pade“ už nikde nekoupíte, ale zato si zase můžete nechat přivézt pivní mok až do domu přede dveře. To jsou vymoženosti co?  

Ano, doba se změnila, zda k lepšímu či horšímu není předmětem článku. Fakt je, že si nyní s nohama na stole můžeme počkat na pěnivý mok, který nám přivezou.  

Dvě piva

Je jasné, že s jedním druhem piva by firma asi díru do světa neudělala, a tak je jejich nabídka více než přepestrá. Ostatně. Můžete si zajít i přímo tam a dát si přímo na místě jedno až dvanáct orosených, záleží, kolik toho snesete. Ovšem ten pravý fajnšmekr jich tolik nepije, protože se nechce opít jako to hovádko, ale chce si pivo vychutnat. A proto jsou zde různé druhy, aby si mohl užít chutí dle libosti. Když pak ochutná něco piv, může si s sebou odnést domů další, protože pokud je někdo pivař, tak by jej ony fatální následky zmíněné na začátku článku mohly obrazně skutečně potkat. A to jistě žádný člověk na světě nechce a nemůže za žádných okolností dopustit.